Hrajeme si - 19 měsíců

Koncem prázdnin Raubíř oslavil svůj 1,5 rok a i přesto, že táta řekl, že nebude slavit každý měsíc, tak jsem měla pocit, že mu musím pořídit nějakou novou věc. Nakonec z toho byl balík knížek, které od té doby dělají opravdu velkou službu. Prakticky všechny se staly absolutním hitem a čteme je téměř denně. Nevím, zda Raubíř zdědil svoji vášeň ke knihám po mně, nebo je to běžná vlastnost každého dítěte, každopádně já jsem za tuto aktivitu ráda. Nevyžaduje výraznou iniciativu z mojí strany, baví mě i dítě, vydrží na dlouhou dobu a lze ji opakovat prakticky denně.

Pořídila jsem hlavně další knihy z edice Objevujeme svět od nakladatelství Svojtka &Co. U nás jednoznačně nemohou chybět Vozidla - z těch stal absolutní trhák a Raubíř bez problémů pozná všechna auta, motorky, letadla, kola apod., která v knížce jsou. Dokonce rozlišuje motorku a skútr!

Na blogu Kámen úrazu mě velice zaujala knížka o krtkovi, ze které jdou vyndat veliké části. Jsem ráda, že nakonec zaujala i Raubíře. Jediné, co bych knížce trochu vytkla je, že jeden dílek jde velmi těžko vyndat i vrátit zpět, takže ho Raubíř buď ignoruje nebo se dost hlasitě vzteká, že to nejde.

A posledním naším hitem jsou Puntíky. Raubíř vydrží celou knížku - hladí puntíky, ťuká, třese s knížkou, tleská, ale úplně nejraději odfukuje tmu!

Sensory blocks

Vytáhla jsem i naše sensory blocks, které jsou momentálně v různých facebookových skupinách hitem a nejobjednávanějším dárkem k Vánocům. My jsme tuto geniální stavebnici dostali k Raubířovu narození, ale nevyužívali jsme ji. Nicméně teď nám slouží k poznávání barev - vždy na určitou dobu vytáhnu 4 kostky jedné barvy. Barva ovšem Raubíře absolutně nebere, zato bravurně rozliší náplně - písek, sklíčko, korálky a voda. Řeknu náplň a on ji podá, případně sám přiběhne s kostkou a volá "píšek". Překvapilo mě to, ale zatím se nevzdávám, že jednou pochopí i ty barvy :-). No, možná ještě zkusím tvary, třeba i ty u nás budou dřív než barvy...

Rodinné album v krabiččce

Opět inspirace z blogu Kámen úrazu, čímž Hance mnohokrát děkuji za rozšíření našich herních aktivit a především za jednoduchou zábavu. Fotky rodinných příslušníků, vytištěné a zalaminované v hezké krabičce - takové malé album, na kterém si dítě procvičí všechny rodinné příslušníky. Raubíř buď vysype všechny fotky a pojmenovává jednotlivé členy rodiny a vrací fotky zpět do krabičky, nebo si rozložíme všechny fotky před sebe a já říkám, koho má najít a on hledá a je nadšený, když najde :-). A pro některé rodinné příslušníky si pamatuje i jméno, či případně nějaké přízvisko jako "děda včelička bzum bzum" (tímto zdravíme dědu do Zlína).

Navlékání korálků

Známá a jednoduchá aktivita. Někde jsem vyčetla, že se dítěti má nejprve dát něco tvrdého, na co mu půjde navlékat, protože ještě neuchopí dobře šňůrku. Raubíř má smůlu, že jsem na něho tvrdá já, takže žádnou tvrdou hůlku nedostal - jen jsem mu konec šňůrky omotala izolepou. A navléká - i když tomu musí předejít rozsypání korálek po celém koberci.

Navlékání koleček na háčky

Jedna ze série "vyrobila máma". Nalepíme háčky na ručníky a dáme dítěti něco kruhového - u nás plastové i dřevěné kolečka na garnýže. Super! Věší kolečka, zkoumá, jestli se vejdou dvě na sebe a opravdu ho to baví! Když přestala být tato kolečka zábavnými, vytáhla jsem kroužky na klíče a opět se to chytlo :-). Prostě jen stačilo vyměnit materiál. Raubířovi jsem tedy na háčky zavěsila i zpívánky a básničky na kroužkách a musím říct, že si je po sobě i pěkně uklidí. Aktivitu jsem nevymyslela já, ale obkoukala ji u Kakaové wafle na blogu. 

Geoboard + barvičky

Geoboard jsem objevila ve facebookové skupině a objednala si ho, protože do výroby takového dřevěného velkovýrobku bych si nikdy netroufla. I tento kousek byl pořízen především za účelem poznávání barev, protože mám pocit, že všechny děti umí barvy snad v roce, jen u nás to vůbec nedopadá na úrodnou půdu. Tak zde jsem zaznamenala první úspěch - bílá barva. Nevím, proč zrovna tahle barva, asi bych si měla o barevném vnímání dětí něco nastudovat, ale bílé kolíky prostě Raubíř nasází na jedničku. Všechno ostatní je o ničem a cpe to, kam se mu zlíbí. 

Pexeso

Tak pravda, nehrajeme ještě klasické pexeso, i když se na to fakt hodně těším. Ale pořídila jsem Raubířovi pexeso kartičky z tvrdého papíru (aby něco vydržely) a hrajeme tzv. odkryté pexeso s pár kartami. Začínali jsme na 5 dvojicích, teď zvládne Raubíř i 10 dvojic, tedy často podle rozpoložení - jak se mu chce. A jak to naše odkryté pexeso probíhá? Rozhodíme karty na tácek, obrázkem nahoru, Raubíř řekne název kartičky, tu vezmeme pryč a hledá druhou. Jakmile má dvě stejné, dá je bokem a hledá další.

Stará autíčka

Je jedna věc, kterou v Raubířove poličce neschovávám a neměním. Vlastně ji pořád nechávám na jednom místě. Je to krabice plná malých autíček - starých, tak někdy z roku 1960+. Moje babička to přinesla s tím, že než to vyhodí, tak se na to máme podívat, jestli by Raubíř nechtěl. Táta všechno doladil, doopravil, co bylo potřeba a zábava byla na světě. Raubíř autíčka prohlíží, určuje, kde mají kola, kde je řidič, pojmenovává (tatra, hasiči, formule, tank apod.) a já se pokouším vysvětlit mu, jakou mají barvu, ale tak to je samozřejmě bez odezvy :-D. Náš hrací koberec tak dostává konečně i další využití, než jen sedací, protože Raubířovi ukazujeme, že je tam silnice a že po koberci může jezdit po vyznačených cestách. Ale asi je to moc barevné, protože to ho výrazně nebere.

Tak to bychom měli sepsáno a vzhůru do dalších dobrodružství!

Geokačerka