Hrajeme si - znakování

Tento příspěvek bude čistě o znakování, jakožto o způsobu dorozumívání se slyšícími dětmi, které ještě neumí mluvit. O znakování toho určitě najdete spoustu na internetu, proto zde nebudu úplně popisovat celý princip a všechny důvody, proč znakovat s dítětem. Spíš vám doporučím tyto stránky:

Znakování s miminky
Babysigns

A taky knížku: Jak se domluvit s kojencem a batoletem

O znakování jsem se začala zajímat, když měl Raubíř asi 8 měsíců. Kamarádka už to se svojí holčičkou zkoušela a měla parádní odezvu. Hledala jsem tedy nejprve nějaké informace, pak kurz a pak přišla nemoc a Vánoce a já to úplně pustila z hlavy. Po Vánocích už měl Raubíř 10 měsíců a já se pustila znovu do hledání informací. Objednala jsem si výše uvedenou knížku a přihlásila se do kurzu, který se u nás měl otevírat. Nicméně, začátek kurzu se stále posouval a tak jsem se rozhodla začít sama. Držela jsem se přitom zásad, které mně doporučila paní Terezie Vasilovčík Šustová z webu Znakování s miminky naší rychlé mailové komunikace a hlavně z toho, co bylo ve výše uvedené knížce.

• vybrat si cca 5 znaků a ty používat pořád dokola, než si je dítě osvojí;
• u každého znaku vždy říkat, co znamená;
• nenechat se odradit tím, že to nejde hned, protože miminko na to prostě potřebuje čas;
• až dítě začně znak používat uvědoměle, tak ho nahradit novým znakem - zde jsem dodržovala to, že jsem nově znakovala, ale starý znak občas použila, aby bylo jasné, že si rozumíme :-).

Ač už jsme začínali pozdě, Raubířovi bylo určitě 11 měsíců pryč, tak se mně podařilo celkem dobře zvládnout první znak: mlíko. Další znaky: jíst, pít, spát a ještě zůstavály bez odezvy dobrý měsíc!

Když měl Raubíř 13 měsíců, konečně se rozběhl kurz Znakování s opičkou Babu u nás v mateřském centru. Říkala jsem si pozdě, ale přece, jdeme do toho. Kurz měl celkem 7 lekcí a vedla ho opravdu skvělá lektorka Ivana, která sama znakovala se svými třemi dětmi. Měla parádně zmáknuté lekce, děti to rozhodně bavilo, každá lekce byla originální. Raubíř postupně začal přidávat do svého repertoáru další a další znaky, maximálně jsem jich napočítala asi 15. Byla jsem nadšená a vesele znakovala všechno, co se dalo. Jenže pak nastal zlom. Nepřišel najednou, i když zpětně mně to tak přijde. Prostě najednou začal víc mluvit a znaky úplně vypustil. Jeho zájem o mluvení byl a stále je neskutečný. Snad každý den si přidá nové slovo a ze znaků se vrátil opět na začátek a jediný znak, který používá je mlíko. Zvířátka i dopravní prostředky si nahradil slovy, postupně nahradil i oblíbená jídla a oblíbené činnosti. Takže po měsíci krásného znakování jsme se znakováním zcela skončili a rozvíjíme zásobu slovní. Koukám, jak valí dopředu, učím se jeho slova a snažím se ho rozvíjet v této rovině. A znakování se přiznám, že jsem i já zcela opustila. Občas si na nějaký znak vzpomenu a použiju ho. Raubíř to většinou napodobí a někdy i zapamatuje (třeba teď aktuálně oblíbený znak "hodiny"), ale víc ho prostě zajímá ta mluva.

Nicméně já peněz za kurz nelituji. Beru to jako investici do budoucna a u dalšího dítěte, či pro všechny své kamarádky bych doporučila, aby s tím začali hned - prostě od té doby, co dítě vnímá, hned začít znakovat. Nicméně, všem maminkám, které váhají, zda do znakování jít bych doporučila následující:

• určitě do toho běžte, ale co nejdříve. Naprosto chápu, proč se znakování doporučuje už od 6 měsíců
• nebojte se neodezvy a vytrvejte
• nebojte se do toho jít samy doma - možná to nebude taková zábava jako na kurzu, ale základy zmáknete a samy budete mít radost, jak vám to jde;
• těšte se na první znak od dítěte, protože jednak vás to nakopne k další činnosti a za druhé z tohoto budete mít obrovskou radost
• a pokud se vám to bude opravdu dařit, tak nezapomeňte do kurzu znakování přibrat i blízké členy domácnosti - minimálně ty, kteří vám s dítkem pomáhají, protože i oni mu potřebují rozumět - respektive dítě bude potřebovat, aby mu bylo rozuměno :-).

Znakování zdar a příště už to bude zase o hraní,

Geokačerka